Jak potlačené emoce ovlivňují naše zdraví

Aneb když naše tělo promlouvá za nás

„To nic není.“ „Nebudu se rozčilovat.“ „Musím to vydržet.“ „Přece se kvůli tomu nerozbrečím!“

Poznáváte některou z těchto vět?

Možná jste je někdy slyšeli od svých rodičů. Možná jste je sami říkali svým dětem. A možná si je dodnes opakujete v duchu, když vás něco trápí. Od dětství se totiž mnozí z nás učili své emoce spíše ovládat, skrývat nebo potlačovat než jim skutečně porozumět.

Vztek se nehodil, protože slušný člověk se přece nerozčiluje.

Pláč byl projevem slabosti.

Strach znamenal, že jsme zbabělí.

A smutek? Ten bylo nejlepší co nejrychleji zahnat.

Jenže naše emoce nezmizí jen proto, že se rozhodneme je nevnímat. A někdy nám právě tělo začne připomínat, že se uvnitř nás něco děje.

Emoce nejsou jen v naší hlavě

Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy pořádně rozčílili. Možná vám začalo rychleji bušit srdce, zrychlil se dech, zatnuli jste pěsti nebo jste cítili napětí v ramenou.

A co když jste se něčeho opravdu báli?

Možná jste měli sevřený žaludek, třásly se vám ruce nebo jste cítili nepříjemný tlak na hrudi.

A když jste byli smutní?

Možná se vám chtělo plakat, cítili jste únavu nebo jste měli pocit, jako by vám na hrudi ležel těžký kámen.

Naše emoce totiž nejsou jen myšlenky. Jsou to také tělesné prožitky.

Mozek, nervový systém a tělo spolu neustále komunikují. Když prožíváme silné emoce, mohou se měnit například náš dech, srdeční tep, svalové napětí nebo trávení. To je přirozené. Problém může nastat tehdy, když dlouhodobě žijeme ve stresu, napětí a nemáme dostatek prostoru k odpočinku nebo zpracování toho, co prožíváme.

Zlost a vztek – když v nás všechno vře

Představte si, že vás kolegyně v práci opakovaně kritizuje. Nebo partner pronese poznámku, která vás hluboce zasáhne.

Uvnitř cítíte, jak se ve vás všechno vaří. Nejraději byste řekli, co si o tom myslíte.

Jenže místo toho se usmějete a odpovíte:

„To je dobré.“ Ale ono to dobré není. Odcházíte s napětím v těle a v hlavě si stále dokola přehráváte, co se stalo.

Možná si dokonce představujete, co všechno jste měli říci. Znáte to?

Vztek je přirozená emoce. Často nám signalizuje, že někdo překročil naše hranice, že se cítíme nespravedlivě hodnoceni nebo že nejsou respektovány naše potřeby.

Vztek sám o sobě není špatný. Důležité je, co s ním uděláme.

Nemusíme křičet, útočit ani někomu ubližovat. Můžeme se naučit vyjádřit svůj nesouhlas klidně a srozumitelně. Například:

„To, co jsi mi řekl, mě opravdu mrzelo.“

„S tímto nesouhlasím.“

„Takhle se mnou, prosím, nemluv.“

A někdy je nejlepší nejprve se uklidnit a teprve potom situaci řešit.

Dlouhodobý stres a časté intenzivní rozčilení mohou přispívat k tělesnému napětí a zatěžovat organismus. Neznamená to však, že samotný vztek způsobuje konkrétní nemoc.

Smutek – emoce, které potřebujeme dát prostor

Smutek patří k životu stejně jako radost. Prožíváme ho při ztrátě blízkého člověka, rozchodu, zklamání nebo ve chvílích, kdy se nám něco důležitého nepodaří.

A přesto máme někdy pocit, že bychom se ho měli co nejrychleji zbavit.

„Už nebreč.“

„Musíš být silná.“

„Život jde dál.“

Jenže smutek není chyba, kterou potřebujeme opravit. Smutek je přirozenou reakcí na ztrátu, bolest nebo nenaplněné očekávání.

Někdy potřebujeme plakat. Jindy být chvíli sami. A někdy potřebujeme někoho, kdo nás obejme, vyslechne a nebude nám hned radit, co máme dělat.

Dlouhodobý smutek může ovlivňovat naši energii, spánek, chuť k jídlu i celkovou psychickou pohodu. To však neznamená, že smutek automaticky způsobuje onemocnění plic nebo jiných orgánů. A také neexistuje žádná přesně stanovená doba, za kterou bychom měli přestat truchlit.

Každý člověk potřebuje svůj čas. Pokud nás ale smutek dlouhodobě omezuje v běžném životě, je vhodné vyhledat odbornou podporu.

Strach – když naše tělo spustí poplach

O strachu bych mohla vyprávět opravdu dlouho. Při své práci se s ním setkávám velmi často. A možná vás překvapí, kolik podob může mít.

Strach ze selhání. Strach z odmítnutí. Strach z nemoci. Strach z opuštění. Strach z nedostatku peněz. Nebo třeba strach říci obyčejné NE.

Někdy si dokonce ani neuvědomujeme, že za naším chováním stojí právě strach. Říkáme si, že jsme jen opatrní, zodpovědní nebo že musíme mít všechno pod kontrolou.

Jenže naše tělo může být dlouhodobě ve střehu. Při strachu se aktivují obranné mechanismy nervového systému. Tělo se připravuje na možné nebezpečí.

Zrychluje se tep, mění se dýchání, napínají se svaly a naše pozornost se zaměřuje na to, co nás ohrožuje. Krátkodobě je tato reakce užitečná. Pomáhá nám chránit se.

Pokud však žijeme v dlouhodobém napětí, může se to nepříznivě promítat do našeho spánku, trávení, soustředění i celkového zdraví.

A právě proto je důležité učit se rozpoznávat, kdy náš vnitřní poplašný systém reaguje na skutečné nebezpečí a kdy na naše obavy.

Starosti – když naše hlava neumí vypnout

„Co když se něco stane?“

„Co když to nezvládnu?“

„Co když přijdu o práci?“

„Co když onemocním?“

Někdy máme pocit, že když budeme o problému dostatečně dlouho přemýšlet, určitě najdeme řešení. Jenže místo řešení se často dostaneme do nekonečného kolotoče obav.

A naše hlava jede dál. Ráno, večer, někdy i v noci.

Možná jste si všimli, že právě v období velkých starostí vás začne bolet žaludek, ztratíte chuť k jídlu nebo máte jiné zažívací obtíže.

Není to náhoda. Mozek a trávicí soustava jsou úzce propojené a stres může ovlivňovat činnost trávení. To ale neznamená, že každé žaludeční onemocnění vzniká ze starostí.

Naše tělo může na psychickou zátěž reagovat, ale tělesné obtíže mají různé příčiny a neměli bychom je automaticky přisuzovat emocím.

A co radost? Nezapomněli jsme na ni?

Když se podíváme na svůj každodenní život, kolik času věnujeme starostem, povinnostem a řešení problémů?

A kolik času věnujeme radosti?

Kdy jste se naposledy smáli tak, až vás bolelo břicho? Kdy jste si udělali něco hezkého jen proto, že vám to přináší potěšení? Kdy jste si dovolili na chvíli zapomenout na všechny povinnosti?

Radost není žádný zbytečný luxus.

Příjemné zážitky, kvalitní vztahy, odpočinek a činnosti, které nás baví, mohou podporovat naši psychickou pohodu a pomáhat nám zvládat každodenní zátěž. Nemusíme být neustále šťastní. To ani není možné.

Ale je dobré nezapomínat, že vedle povinností a starostí potřebujeme také chvíle, ve kterých je nám prostě dobře.

Co se stane, když své emoce dlouhodobě potlačujeme?

Představte si naše emoce jako návštěvníky. Někteří přicházejí s příjemnými zprávami.

Jiní nám přinesou něco, co vůbec nechceme slyšet.

A co uděláme?

Některé návštěvníky rádi pozveme dál. Před jinými raději zavřeme dveře.

Jenže tím, že nechceme nějakou emoci vnímat, nemusí automaticky zmizet.

Můžeme ji dál prožívat jako napětí, podrážděnost nebo nepříjemné myšlenky.

Dlouhodobé potlačování emocí může u některých lidí souviset s vyšší psychickou zátěží a obtížemi v mezilidských vztazích.

Emoce ale nejsou naši nepřátelé. Jsou to informace o tom, co právě prožíváme a co pro nás může být důležité.

Vztek nám může ukazovat, že někdo překročil naše hranice.

Strach nás upozorňuje na možné nebezpečí.

Smutek může souviset se ztrátou něčeho, na čem nám záleželo.

A radost nám připomíná, co nám přináší potěšení a naplnění.

Jak se naučit se svými emocemi lépe zacházet?

Především je nemusíme okamžitě zahánět. Zkuste si někdy ve chvíli, kdy vás přepadne nepříjemná emoce, položit několik jednoduchých otázek:

„Co právě cítím?“

„Kde to cítím ve svém těle?“

„Co mi tato emoce chce naznačit?“

„Co bych teď potřebovala?“

Někdy pomůže obyčejný rozhovor. Jindy procházka, pohyb, vědomé dýchání nebo chvíle klidu. A někdy potřebujeme podporu někoho dalšího.

Důležité je také vědět, že nemusíme každou emoci okamžitě projevit navenek. Když jsme velmi rozčilení, může být naopak užitečné nejprve se uklidnit a teprve potom si s druhým člověkem promluvit.

Cílem není emoce potlačovat ani je nekontrolovaně vypouštět. Cílem je naučit se jim porozumět a zacházet s nimi tak, abychom neubližovali sobě ani druhým.

Jak při práci s emocemi využívám EFT?

Jednou z metod, které při své práci s klienty využívám, je EFT – technika emoční svobody.

Jde o metodu, při které se vědomě zaměřujeme na konkrétní emoci, nepříjemnou vzpomínku nebo životní situaci a současně jemně poklepáváme prsty na vybrané body na těle. Tyto body vycházejí z tradičních akupresurních postupů.

V rámci EFT se pracuje také s představou energetických drah těla, která pochází z tradiční východní medicíny. Je však důležité odlišovat tento tradiční výklad od poznatků současné vědy.

Některé výzkumy naznačují, že EFT může pomáhat se zmírněním prožívaného stresu a úzkosti. K přesnému objasnění účinků metody a potvrzení její účinnosti pro různé obtíže je však potřeba další kvalitní výzkum.

Ve své praxi se často setkávám s lidmi, kteří své emoce dlouhé roky přehlíželi. Někdy se naučili neplakat. Jindy nedokázali projevit vztek nebo říci NE. A někdy si ani neuvědomovali, jak velké napětí v sobě nosí.

Právě práce s emocemi jim může pomoci lépe porozumět sobě samým a hledat nové způsoby reagování. EFT přitom vnímám jako jednu z možností podpory emoční pohody, nikoliv jako náhradu lékařské nebo psychologické péče.

Začněte svým emocím naslouchat

Možná jsme se celý život snažili být silní. Neplakat. Nerozčilovat se. Nebát se. Všechno zvládnout. Jenže skutečná vnitřní síla nemusí spočívat v tom, že nic necítíme.

Možná spočívá právě v odvaze přiznat si, co skutečně prožíváme.

Nemusíme se za své emoce stydět. Nemusíme s nimi bojovat. A nemusíme se jich za každou cenu zbavovat. Můžeme se učit jim rozumět.

Protože naše emoce nejsou známkou slabosti. Jsou přirozenou součástí našeho života. A když jim začneme naslouchat, můžeme lépe porozumět nejen své mysli, ale také potřebám svého těla.

Jana Grohmanová

Studio Daja – EFT terapie a emoční koučink Přijďte se dozvědět více https://studiodaja.cz/kurzy/na-kaficko-s-janou