Tahle věta mi utkvěla v paměti. Pronesl ji náš vnuk po jednom pořádném výbuchu vzteku.

Jako správný kluk miluje autíčka a vláčky. Malá autíčka má pěkně uložená v přihrádkách velkého kamionu. Vyndávají se docela snadno, ale s jejich uklízením už je to trochu horší.

Jednoho dne si měl uklidit pokojík.

Najednou se ozvala pořádná rána!

Kamion proletěl přes celý pokoj a upadla mu dvířka.

Co se stalo?

Vnukovi nešla dvířka otevřít. Rozčílil se tak, že kamionem ve vzteku praštil. Dvířka se sice otevřela, ale rovnou také vypadla.

Jenže vztek začaly vzápětí střídat další emoce.

Smutek, že si rozbil oblíbenou hračku. A strach, že dostane vynadáno.

Rozplakal se. Byl to takový ten dětský pláč, ve kterém se mísí vztek, lítost, bezmoc i strach.

Možná si teď někdo řekne:

„Tak tohle bych mu tedy nedovolil! Dítě přece nemůže ve vzteku házet věcmi!“

A má pravdu. Házet věcmi rozhodně není v pořádku.

Jenže v tu chvíli už kamion ležel na podlaze a přede mnou stálo dítě, které si se svými emocemi nevědělo rady.

A co teď?

❤️ BABIČKY MAJÍ JEDNU VÝHODU…

Občas hlídají vnoučata. Většinou rády. A protože už mají nějakou tu životní zkušenost, ne vždycky se nechají tak snadno vytočit. 😄

Tentokrát jsem to zvládla i já.

Zůstala jsem v naprostém klidu a dovolila vnukovi, aby jeho emoční bouře postupně odezněla.

Po chvíli jsem se zeptala:

„Je čas na objetí?“

Zavrtěl hlavou.

Ještě chtěl být chvíli naštvaný.

Počkala jsem a za chvíli to zkusila znovu.

„Tak co, je čas zkrotit ještěrku?“

Vnuk popotáhl, utřel si nos a povídá:

„Asi jo, babi.“

Nabídla jsem mu naše známé ťukání EFT. Jindy by souhlasil, ale tentokrát měl jiné přání.

„Já bych chtěl obejmout.“

Tak jsem ho objala a povídám:

„Víš, ten vztek, zlobu a strach můžeme zkusit vypnout ještě jinak.“

„A jak, babi?“

„Třeba pusinkou na čelo. Kolik jich budeš potřebovat, aby se ta tvoje ještěrka uklidnila?“

Chvíli přemýšlel.

„Pět!“

A tak dostal pět pořádných babičkovských pusinek na čelo. ❤️

„Tak co, už je to lepší?“

„Jo, babi.“

A pak přišla věta, na kterou asi nikdy nezapomenu.

„Babičko, zase jsem to nezvládl, viď?“

Dělala jsem, že nevím.

„A copak jsi nezvládl?“

„No tu ještěrku přece! Ona se moc vztekala. A mně je teď líto, že jsem si asi rozbil kamion. A mám strach, že se bude maminka zlobit.“

A VÍTE, CO BYLO NA CELÉ SITUACI NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Že už dokázal poznat a pojmenovat, co se v něm odehrálo.

Věděl, že se rozzlobil. Věděl, že ho to mrzí. A dokázal říct, že má strach.

To neznamená, že už nikdy nebude mít vztek nebo že příště nic nehodí.

Znamená to ale, že se postupně učí svým emocím rozumět.

A právě to považuji za jeden z důležitých kroků při rozvíjení emoční inteligence.

Ale zpátky ke kamionu!

Babičky sice nebývají zdatnými opraváři nákladních automobilů, ale nasadit vypadlá dvířka většinou ještě zvládnou.

Společně jsme kamion opravili. Naštěstí nebylo nic ulomené.

Potom jsme uklidili pokojík a společně si sedli.

A vnuk najednou povídá:

„Babičko, to je dobře, že jsi napsala tu knížku o zlobivé ještěrce. Ony by se to potřebovaly naučit i ostatní děti. A věřím, že to příště taky zvládnu.“

❤️ A TOHLE JE PRO MĚ TA NEJVĚTŠÍ ODMĚNA.

Ne že se dítě nikdy nerozčílí.

Ale že postupně začíná rozumět samo sobě.

Že se učí poznávat své emoce, mluvit o nich a hledat způsoby, jak s nimi zacházet.

Právě proto jsem napsala knihu Jak zkrotit zlobivou ještěrku, ve které dětem prostřednictvím příběhů, obrázků a jednoduchých technik EFT pomáhám poznávat jejich vlastní emoční svět.

Protože naše malé ještěrky občas vyvádějí pěkné kousky. A nejen ty dětské! 😄

A co vy, milí rodiče a prarodiče?

Dokážete zůstat v klidu, když vaše dítě dostane pořádný záchvat vzteku? Nebo se někdy probudí i vaše vlastní ještěrka?

Jana Grohmanová
Studio Daja – EFT a emoční koučink
www.studiodaja.cz