„Maminko, já se bojím!“ Kolikrát už jste tuto větu slyšeli právě ve chvíli, kdy mělo vaše dítě usínat? Strach ze tmy, příšery pod postelí, obavy ze zítřejšího dne nebo smutek z něčeho, co se stalo ve školce či ve škole. Pro nás dospělé možná maličkosti. Pro dítě ale skutečné pocity, které mohou proměnit klidný večer v hodiny neklidu. Proč je důležité věnovat pozornost dětským emocím právě před spaním?

„Mami, pod postelí je příšera!“

Představte si obyčejný večer.

Dítě je vykoupané, má vyčištěné zoubky, pohádka skončila a maminka zhasíná světlo.

„Dobrou noc, broučku.“

„Mami, počkej!“

„Copak?“

„Já se bojím.“

„Ale prosím tě, čeho? Vždyť tu nic není!“

„Pod postelí je příšera!“

Maminka se podívá pod postel.

„Vidíš? Žádná příšera. Tak už spinkej.“

Za pět minut se ozve:

„Mamííí!“

A tak začíná večerní dobrodružství, které někdy vyžaduje více trpělivosti než celodenní zaměstnání. 😄

Jenže dítě si nevymýšlí svůj strach. Ono ho skutečně prožívá.

A právě v tom je rozdíl mezi naším dospělým pohledem a dětským světem.

Co se děje v mozku, když se bojíme?

Strach je přirozená ochranná emoce. Pomáhá nám rozpoznávat možné nebezpečí a připravuje tělo na reakci.

Důležitou roli v tomto procesu hraje amygdala, mozková struktura zapojená do vyhodnocování emočně významných podnětů, zejména možného ohrožení.

Když mozek vyhodnotí situaci jako nebezpečnou, aktivují se stresové reakce organismu.

Srdce může začít rychleji bít, svaly se napnou, dech se zrychlí a tělo se připravuje na obranu nebo útěk.

A to i tehdy, když žádná skutečná příšera pod postelí není.

Mozek totiž může spustit poplach i na základě představ, vzpomínek nebo očekávání.

V mých knihách tento poplašný systém představuje malá ještěrka.

A představte si, že právě tato ještěrka sedí večer v dětské hlavičce, kouká do tmy a povídá:

„Pozor! Co když tam něco je? Raději budeme hlídat!“

A tak místo spánku nastupuje ostražitost.

Proč se některé starosti ozývají právě večer?

Přes den mají děti spoustu podnětů. Hrají si, učí se, povídají si, běhají a objevují svět.

Večer se všechno ztiší.

A právě tehdy se mohou připomenout nepříjemné zážitky.

Třeba kamarád, který se s dítětem nechtěl bavit.

Paní učitelka, která ho napomenula.

Strach ze zítřejší písemky.

Nebo hádka s maminkou, která se sice dávno uklidnila, ale dítěti po ní zůstal smutek.

Někdy dítě ani nedokáže vysvětlit, co ho trápí.

Řekne jen:

„Mně se nechce spát.“

Nebo:

„Mami, zůstaň ještě chvilku.“

A my dospělí si možná myslíme, že jen oddaluje usínání.

Někdy ano. Ale jindy opravdu potřebuje naši blízkost a pocit bezpečí.

Proč nestačí říkat „Neboj se“?

Představte si, že máte z něčeho opravdu velký strach.

A někdo vám řekne:

„Ale prosím tě, vždyť se nemáš čeho bát!“

Přestal váš strach okamžitě existovat?

Pravděpodobně ne.

A podobné je to u dětí.

Věta „Neboj se“ je většinou myšlena laskavě. Jenže dítě se může cítit nepochopené.

Mnohem užitečnější může být:

„Vidím, že se bojíš. Chceš mi říct čeho?“

„Jsem tady s tebou.“

„Pojď, zkusíme společně najít způsob, jak se uklidnit.“

Dítě tak získává důležitou zkušenost:

Mohu mít strach, ale nemusím na něj být samo.

S jakými emocemi chodí naše děti spát?

Ráda bych upozornila ještě na jednu věc.

Nejen strach může narušovat klidné usínání.

Někdy je to vztek, smutek, zklamání, stud nebo pocit viny.

Třeba po večerní hádce, kdy dítě usíná s pocitem, že se na něj maminka zlobí.

Nebo po dni, kdy se mu nic nedařilo.

Silné emoční rozrušení může udržovat organismus ve stavu zvýšené aktivace, a tím ztěžovat usínání.

Proto považuji za užitečné vytvořit před spaním malý prostor, ve kterém si dítě může odložit své starosti.

Neznamená to, že musíme každý večer vyřešit všechny jeho problémy.

Ani že dítě nesmí usnout smutné.

Důležité je, aby vědělo, že jeho pocity jsou přijímané a že má někoho, na koho se může obrátit.

Pět minut pro klidnější usínání

Zkuste si s dítětem vytvořit jednoduchý večerní rituál.

1. Zeptejte se na jeho den.

„Co ti dnes udělalo největší radost?“

„Bylo dnes něco, co tě rozesmutnilo nebo rozzlobilo?“

Nechte dítě vyprávět. Nemusíte hned všechno vysvětlovat nebo napravovat.

2. Pomozte mu pojmenovat emoce.

„Takže tě mrzelo, že si s tebou kamarád nechtěl hrát?“

Už samotné pojmenování pocitu může dítěti pomoci lépe porozumět tomu, co prožívá.

3. Nabídněte uklidnění.

Některým dětem pomáhá objetí, jiným pomalé dýchání, pohlazení nebo klidná pohádka.

Můžete také společně vyzkoušet jemné poklepávání na body EFT, pokud ho dítě zná a je mu příjemné.

4. Zakončete den něčím hezkým.

„Co se ti dnes povedlo?“

„Na co se zítra těšíš?“

Nemusíme předstírat, že celý den byl krásný. Ale můžeme dítěti připomenout, že vedle nepříjemných okamžiků existují i ty příjemné.

Jak se zrodila Spánková víla a Hvězda klidu

Právě přemýšlení o dětských obavách, emocích a potřebě bezpečí mě přivedlo k napsání pohádky Spánková víla a Hvězda klidu.

Chtěla jsem vytvořit něco, co by rodičům pomohlo proměnit večerní uspávání v příjemný společný rituál.

Něco, co by dětem ukázalo, že se svými pocity mohou pracovat i hravě.

A tak vznikl příběh Spánkové víly, která dětem přináší Hvězdu klidu.

Součástí knihy je také jednoduché seznámení s metodou EFT a ťukací písnička na dobrou noc, kterou si rodiče mohou pustit prostřednictvím QR kódu.

Dítě se tak může prostřednictvím pohádky, rytmu, jemného poklepávání a blízkosti rodiče učit vytvářet svůj vlastní uklidňující večerní rituál.

Není to kouzelný vypínač všech strachů.

Ale může to být jeden z laskavých způsobů, jak dítěti pomoci cítit se před spaním bezpečněji.

A co bychom si měli zapamatovat?

Děti nepotřebují rodiče, kteří dokážou zahnat všechny příšery světa.

Potřebují rodiče, kteří jim pomohou pochopit, že strach je přirozenou součástí života a že se s ním mohou postupně naučit zacházet.

A někdy je tou největší pomocí docela obyčejná věta:

„Jsem tady. Rozumím, že se bojíš. A společně to zvládneme.“

Protože pocit bezpečí je jedním z nejkrásnějších darů, které můžeme dětem před spaním dát.

Jana Grohmanová
Studio Daja – EFT a emoční koučink
www.studiodaja.cz