Hodně dlouho si budu ve svém životě pamatovat, že si mám dávat pozor na své dveře.

Před pár léty jsem byla na neohlášené návštěvě se svým kamarádem u jeho známé.

Bydleli v nevelkém bytě a měli tři malé děti. Hostitelka byla velice milá a příjemná.

Nabídla nám pohoštění a já při popíjení kávy najednou koukám na její dveře u kuchyně.

Byly zamatlané a hrozně špinavé. Moje oči tyto dveře úplně přitahovali. V duchu jsem ji odsoudila, jak může mít tak špinavé dveře?

Druhý den sedím doma, popíjím kávu a můj zrak se zastavil na našich dveřích v kuchyni.

Špinavé a jak! A vlastně o nic méně než její. Chodím kolem tak špinavých vlastních dveří a vůbec je nevidím?

V duchu jsem se paní velice za tu vnitřní kritiku omluvila. Hodně dlouho si budu pamatovat, že nejdřív si mám umýt dveře vlastní, než budu kritizovat někoho jiného.

A ono je to jako v našem životě. Chyby druhých vidíme hned, ale své chyby si kolikrát nejsme schopni uvědomit. Když bych měla chuť někoho příště kritizovat, vždycky si vzpomenu na tuto situaci a podívám se raději napřed na svůj život, jestli je v pořádku. Možná je čas se podívat každý do svého nitra  a uklidit  své vnirřní nastavení. Protože, to co nám vadí na druhých nám nastavuje zrcadlo, že to samé máme v sobě stále nevyřešené.