Lidé, kteří mají sklon k sebepoškozování, (mohou to být různé projevy řezání na těle) většinou chtějí přehlušit emoční bolest, bolestí fyzikou. Pokud někdo zažil silnou emoční bolest asi ví o co jde. Když bolí duše, je to horší než když bolí tělo. Naše tělo má ale svoji vlastní lékárnu. Pokud se fyzicky zraníme, máme úraz a podobně, začne mozek uvolňovat chemické látky, zvané endorfiny. Mají za úkol blokovat bolest a hrají také důležitou roli v naší schopnosti cítit úlevu a potěšení. Mají podobný účinek jako morfium nebo kodein. Když se endorfiny navážou na opioidní receptory limbického systému, včetně části mozku zvané hypotalamus, zažíváme určitou úlevu, dokonce částečně pocit štěstí a uspokojení.
Někdy se člověk potřebuje odpojit od intenzivních pocitů, se kterými si neví rady. Může to být úzkost, vina, odpor k sobě, nenávist k sobě, k ostatním, pocit selhání, bezmoc a deprese. Nějakým způsobem prostě potřebuje dotyčný potlačit a necítit, to co cítí.
Nebezpečí je v tom, že pokud si daná osoba a její mozek vytvoří určité nové spoje v mysli, vždy hledají tuto nejjednodušší úlevu od emoční bolesti, sebepoškozování. Právě proto, aby necítili emoce, které se derou napovrch. Často pak vzniká na této chemii závislost a dotyčný se tak ocitá v začarovaném kruhu.
Emoce jsou energie a pokud si s nimi neumíme poradit, otočí se tato nenávist proti vlastnímu tělu. Tito lidé jsou označováni za psychicky nemocné, zavíráni do léčebných zařízeních. Pokud lidé trpí depresemi a sebepoškozováním mají sklony k sebevraždě.
Právě s takovými lidmi, je třeba začít pracovat na potlačených emocích a nenásilnou cestou je vézt k porozumění vlastní mysli. K tomu, aby si uvědomili a přiznali problém. Většina lidí je takto doslova odpojena od svých emocí. Je třeba velice jemně a bezpečně je k nim přivézt zpátky a pomoci jim je zpracovat.
Pokud v našem životě prožíváme trauma, negativní emoci a nevíme, jak k ní přistoupit a zpracovat, tak se tato část energeticky oddělí a je zatlačena hluboko do našeho nevědomí nebo podvědomí, abychom mohli nějakým způsobem v životě dál fungovat. Mnoho takových částí je potlačeno v dětství. Bohužel energie potlačené emoce je stále aktivní a na vibrační úrovni k sobě přitahuje obdobné frekvence.
Práce s emocemi, podvědomím a energií vlastního těla, je cestou k postupnému uzdravení. Důležité je porozumět svým potlačeným částem, nechat vyplavat na povrch potlačené emoce a zpracovat. Důležitým krokem je kvalitní terapeutická pomoc. Tato traumata lze zpracovat různýmoi technikami. Technikou vnitřního dítěte, technikou zcelování(Teall Swan) práce s energií srdce a pod. se kterými také pracuji.
Dále mezi skvělé metody při práci s myslí, emocemi a energií je metoda EFT (technika emoční svobody). Její název je více než výstižný, protože opravdu přináší emoční svobodu. Pracuje na všech úrovní zároveň. Tělo, mysl, duše. Výhodou je, že tuto techniku můžeme použít jako autoterapii a klient se si tak může často pomoci sám. V případech sebepoškozování jak u dětí, mladistvých, tak u dospělých doporučuji pracovat se zkušeným terapeutem. Ten je schopenen ve spolupráci s klientem najít kořenovou příčinu problému a následně ji zpracovat. Následně je třeba dotyčnému pomoci najít sebevědomí. Vysvětlit mu jak fungují programy v jeho mysli a naučit ho pracovat s emocemi.
Hlavně je třeba se zaměřit na sebepřijetí, sebelásku a odpuštění. Napravit takto bolavou duši je práce na několik terapeutických sezení. Ale každý náš život je dar a stojí za to žít v emoční svobodě, lásce a radosti. Někdy pro to je třeba něco udělat a začít.
Jana G.
