Naše životy jsou různé. Někdo žije chudě a šťastně ( těch je málo). Někdo žije chudě a nešťastně ( těch je více). Někdo žije v přepychu, bohatství a šťastně ( těch je také málo). A někdo žije v bohatství, přepychu a nešťastně ( těch je také dost).
Právě o těchto lidech chci mluvit.
Byla jsem před nějakým časem na návštěvě u známých. Nechali si postavit nový luxusní dům s velkou zahradou a bazénem. Dům mají moderně a velmi přepychově zařízený. Před domem
jim stojí dva poslední modely aut. Manžel té mé známé je podnikatel a vydělává docela dost peněz.
Na návštěvě jsem dostala do krásného hrnečku velmi dobrou kávu z drahého moderního automatu ( uvařil mi ho sám pán domu) a já obdivovala ten přepych. Majitel domu musel najednou pracovně odjet a tak jsme u kávy zůstali sami. V tomto přepychu jsem se nějak necítila dobře, nejsem na něj zvyklá. Ale nejen to, vnímala jsem tam zvláštní energii dusna a napětí a bylo to na mě znát.
Tak se mi ta moje známá optala jestli je vše v pořádku. Jsem zvyklá říkat co si myslím a tím ,že jsme tam zůstali sami jsem si to troufla.
Podívala jsem se jí do očí a říkám „ je to tu všechno krásné a přepychové ale já z tebe cítím jako kdybys tady byla zavřená ve zlaté kleci a necítila lásku a svobodu „…..prostě to ze mě vypadlo.
Ona se na mě podívala a z jejích očí začali stékat slzičky…...a řekla „ ty vidíš pod tu mou masku úsměvu, že je to vše hrané viď? „
Usmála jsem se a odpověděla vidím…..cítím to z tvého srdce.
Známá se rozpovídala, že má vše na co si vzpomene ale necítí tu pravou lásku a svobodu. Do práce ji manžel zakázal chodit, že peníze nepotřebují a on potřebuje mít doma dokonalý servis a také žárlí. Vybírá ji oblečení, vodí ji do společnosti kam on chce a je vyžadováno aby se chovala také jak on chce. S dospělými dětmi s předchozího manželství ji zakazuje se stýkat ( nejsou pro něj dost dobré).Položila jsem ji otázku proč neodejde. Prý to několikrát naznačila a on řekl, že by ji totálně zničil a znemožnil a nedostala by od něj ani korunu. ( k hrubému chování prý nemá daleko).
Odcházela jsem docela smutná. Bylo mi jí líto. Zažívá lásku s podmínkou ( když splníš moje očekávání budu tě na rukou nosit, když ne – zničím tě). Je to hra lásky nebo hra ega ? Je to život sice v přepychu ale ve strachu, ponížení a s věčně nasazenou maskou spokojenosti a úsměvu. Prostě život ve zlaté kleci.
Nevím jak dlouho to tato paní vydrží. Myslím, že se to může za čas podepsat na jejím zdravotním stavu. Ale každý máme svobodnou volbu rozhodnutí. Někdy máme velký strach ze změny. Máme tak velký strach, že to nezvládneme, že nás vlastně ten náš strach chrání. Je to strach ze strachu – anticipační úzkost.
Ptal jsem se jí jestli to chce změnit. Řekla, že už ne. Už na to nemá energii a sílu. Bere prášky na deprese.
Tak jsem se tak zamyslela, která jsme na tom lépe. Jestli ona s přepychem a bohatstvím ve zlaté kleci nebo já, která žije několik let v paneláku 2+1 s manželem. Nemáme sice takový přepych ale žijeme v lásce, toleranci, v pocitu svobody. Děláme práci, která nás baví, máme velmi dobré vztahy s dospělými dětmi a vnoučaty a máme kolem sebe úžasné přátele. Když ráno vstanu, tak děkuji Vesmíru za veškerý přepych a bohatství, které mám. Učím se žít tady a teď. Učím se žít v lásce bez podmínek a dovoluji si zažívat krásný pocit svobody. Určitě bych neměnila.
www.studiodaja Jana G.