Vytisknout
Zobrazení: 748

sand 2148440 640Rozšlapané bábovičky a letitá křivda  Chtěla bych se  podělit o svůj příběh. Když jsem byla malá holčička asi tak čtyřletá, tak se mnou babička chodila na pískoviště. Jednou mi koupila nový plechový kýblíček, lopatičku a krásné plechové bábovičky. Ale to není všechno, naučila mě jak z vlhkého písku udělat super bábovičky.  Suchým pískem jsem je vždy pocukrovala a měla jsem z toho velikou radost. K  babičce si na lavičku přisedla jiná babička také s vnučkou. Babička chtěla, abychom si  děti spolu hrály. Holčička byla ale

trochu divočejší a vše muselo být po jejím. Když jsem si s ní nechtěla hrát, tak šla a rošlapala mi všechny moje bábovičky a šlápla mi i na ten krásný malovaný kýblíček. Já jsem samozřejmě začala plakat a utíkala za babičkou žalovat. Babička ale byla v důležitém vyprávění s tou druhou babičkou a poslala mě si zase hezky hrát s tou hodnou holčičkou. Pro mě to ale hodná holčička opravdu nebyla. Vše mi ničila a ubližovala mi. Ale babička to neviděla a vůbec se mi nezastala. Já to jako dítě cítila jako neskutečnou křivdu a měla jsem hroznou zlost na tu holčičku. Ale jelikož jsem byla vychovávaná, že se nesmím s dětmi prát, moudřejší vždy ustoupí a hodná holčika nezlobí, tak jsem si vše nechala líbit a svou zlost jsem nedala najevo. Ale s tou zlou hočičkou jsem si už nikdy hrát nechtěla.

Je to opravdu běžný banální příběh až na to, že jsem to té holčičce nechtěla odpustit dalších 45 let. Pamatuji si, žě chodila se mnou do tanečních. Nejen, že jsem ji nikdy nepozdravila, ale vždycky jsem si vzpomněla na ty rozšlapané bábovičky a stále jsem měla na ni vztek.  Později jsem ji občas potkala ve městě. Ona paní v středních létech a já také. Když jsem jí míjela, tak opět se ve mě objevila vzpomínka....to je ta káča, co mi rozšlapala ty krásné bábovičky. Tolik let jsem se na ní mračila. Věřím, že ona si to vůbec nepamatovala, že si se mnou někdy hrála na písku.

Naše mysl má schopnost ukládat si dlouhodobě emoční vzpomínky. K této vzpomínce byla přiřazena emoce, zloby a křivdy. Pokud prožijeme určitou emoční událost a nemáme ji energeticky zpracovanou, stále nám, ať chceme nebo ne, ovlivňuje náš život. Emoce je energie a pokud není zpracovaná a přijatá, stále vibračně přitahuje do života podobné situace.

Ve svém životě jsem si zpracovávala nevyřešené emoční události spojené s křivdou a našla jsem tam tento příběh. Pro dospělého je to malichernost, ale dítě vše prožívá na své emoční úrovni a vnímá takovou situaci jako trauma. Když začneme řešit svůj život a chceme v něm něco změnit  je důležité se podívat na své nevyřešené emoční události z minulosti. Často po kořínku problému dojdeme až do dětství.Nepodceňujte tyto nezpracované emoční situace, protože nás stál ovlivňují. http://www.studiodaja.cz/home/novinky/161-nase-schovane-emocni-kufry

No a jak to dopadlo? Tuto emoční událost mám již konečně po 45 letéch zpracovanou. Nyní když tuto paní potkám, tak nic ve mě nereaguje. Žádná negativní emoce a dokonce když jí vidím, tak se usměji a cítím pouze klid a mír. Tak si někdy říkám, že mám chuť ji pozvat na kávu a říci jí proč jsem se tolik let na ní mračila. Zkuste se také  podívat do svého nitra, zda i u vás nejsou nějaké ty  "rozšlapané bábovičky" ? Myslím, že by se u každého něco podobného našlo. Tyto negativní události se nechají zpracovat pomocí metody EFT, kterou opravdu miluji a je skvělá. Ne nadarmo se jí říká technika emoční svobody. Cítit emoční svobodu a osvobodit se od našich negativních myšlenek emocí a přesvědčení se opravdu vyplatí. Zjistíte, že žít bez strachu, křivdy, zloby, nenávisti a dalších negativních emocí je opravdu pocit svobody. Tím ale nechci tvrdit, že  tyto emoce nejsou pro nás důležité. Jen je třeba s mimi umět zacházet.