jar 2338584 640Zamyšlení nad každodenními starostmi

aneb zobat nebo nezobat?

Náš život je neustálá změna. Jak už se zpívá v jedné krásné písni... "život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře..." Osobně nevěřím, že život je jen náhoda.

Podle mého názoru a názoru mnohých učitelů do tohoto života vstupujeme jako do školy poznání, abychom se "něco naučili" a abychom duchovně rostli. A to znamená, že potřebujeme poznat jak dobré, tak zlé. Bez tmy bychom nevěděli, co je světlo, a bez utrpení bychom nevěděli, co je láska. Život je rozmanitý a někdy jsme opravdu dole a někdy nahoře. Samozřejmě tam "nahoře", kde je zdraví, láska, úspěch, hojnost, radost, se nám líbí a chceme tam být pořád.

Ale často je náš život jako horská dráha. Najednou s námi sjede prudce dolů, když to nejméně čekáme (úmrtí v rodině, tragédie, rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání, nemoc, přírodní pohroma apod.). Samozřejmě jsou to situace, které si vědomě neplánujeme, ale ony se prostě dějí. My je nechceme přijímat a mnohdy ani řešit. Často se schováváme za masky pozitivního myšlení a doufáme, že to zvládneme. Omyl, v tomto případě se pozitivní myšlení stává jakousi pastí.

Nechtěně jsem vyslechla v jednom týdnu dva rozhovory na téma prášky na negativní myšlení - antidepresiva. V autobusu si povídaly dvě ženy. Jedna vyprávěla druhé, jaké má doma starosti, že už neví, jak to řešit a co si počít. Druhá vyndala z kabelky nějaké tablety a nabízela jí je. "Je to jen slabé, ale určitě ti to pomůže. Nech si je napsat, je to výborné na úzkost a napětí. Přestaneš na to myslet a bude to dobré. Já kdybych to nezobala, tak bych svůj život vůbec nezvládala."

Další rozhovor jsem vyslechla na návštěvě u známé. Měla tam kamarádku, která chtěla podat vodu na pití, aby si mohla zapít prášek na tlak. Když hledala v kabelce léky, začala postupně vyndavat jednu krabičku léků za druhou. Kromě všech možných léků na její nemoci a podpůrných vitamínů měla i antidepresiva. Říkala, že je brát musí a nesmí přestat. Před pár lety ji náhle zemřela maminka a ona se nervově zhroutila. Lékař jí předepsal antidepresiva a od té doby je stále bere. Prý se nesmí přestat, mohlo by se to zhoršit. Svůj život, jak říká, od té doby zvládá, ale pouze s tabletkami. Ale to, že je tak nemocná a proč, to ji ani nenapadlo řešit.

Začala jsem věnovat tomuto tématu pozornost. S hrůzou jsem zjistila, kolik lidí zobá léky na stavy úzkosti a bere antidepresiva, aby svůj život zvládali. Dokonce jsem četla plakát s reklamou na léky na úzkost, vhodné pro děti od šesti let.

A tady je ta otázka: zobat nebo nezobat léky na úzkosti a stavy napětí? NEZOBAT!

Je to jako kdyby jste měli doma špinavý a zapáchající koberec, na kterém se hromadí každodenní nečistota, kterou nevíte, jak uklidit. Místo toho si jdete koupit nový koberec a položíte ho na ten starý. On vás ten smrad z toho neuklizeného stejně dožene. Pouze přikrýváte své problémy utlumujícími léky a pozitivním myšlením.

Dovolte si prožít bolest, když ji cítíte. Dovolte si být nedokonalými, když uděláte chybu. Dovolte si selhat. Dovolte si být třeba i na dně. Jsou to všechny vaše lekce poznání. Nejsou to neúspěchy a prohry, jsou to jen životní lekce. Přestaňte schovávat a potlačovat své problémy a negativní emoce.

Pozitivní myšlení je jiné než pozitivní vibrování. Naše emoce jsou mnohem silnější než naše myšlenky, protože vyzařují z úrovně srdce.

Zkuste se naučit přijímat své negativní emoce, naučit se s nimi pracovat a pak používat sílu pozitivního myšlení. Potlačením negativních emocí tabletami své problémy opravdu nikdy nevyřešíte. Je to jako kdyby vám v autě svítila kontrolka, že dochází olej, a vy jste ji zalepili žvýkačkou, aby jste ji neviděli svítit. Možná ještě nějaký čas pojedete, ale pak se vám zadře motor.

Stejně je to jako s vaším životem. Převezměte za něj odpovědnost a pojďte se naučit pracovat se svými myšlenkami a emocemi. Věřte, že svůj život dokážete uzdravit i bez zobání léků. Možná nebudete potřebovat utíkat k alkoholu, cigaretám, přejídání apod. Řešení je odstranit příčinu problému a ne problémy potlačovat léky. Přestaňte zobat a zkuste převzít odpovědnost za svůj život. Pokud potřebujete pomoc, nestyďte se obrátit na kvalifikovaného terapeuta.